Lucie Štěrbová /

Ručně psané dopisy nahradily e-maily a namísto notesu a barevných tužek s sebou v batohu nosíme telefon, tablet nebo počítač. Jasně, zapsat si poznámky do elektronického zařízení je rychlejší a praktičtější, ale… zapamatujeme si jen minimum a v případě elektronického kalendáře spíš podlehneme tomu odsunout úkoly na později. V tomhle je to minimálně 1:0 pro psaní rukou.

Vydejme se nejdříve na menší fyziologický exkurz: Pokud se pustíte do psaní rukou, aktivujete ve svém mozku nejen motoricko-sensorické oblasti, ale i takzvanou vřetenovitou kůru. A jejich propojení stojí za tím, že to, co sami rukou napíšeme, se zároveň i učíme.

Zatímco při psaní rukou si uvědomujeme „jedinečnost“ každého písmena, úder do klávesnice je vždycky stejný. Ať už píšeme prosté „e“ (mimochodem, nejčastěji používané písmeno nejen v češtině, ale i na světě) nebo písmena z, q, x, j (která jsou celosvětově nejméně používaná). Jak prosté, milý Watsone!

Psáno rukou = zapamatováno!

To, že se nám ručně psaný text snáz a rychleji vpálí do paměti, potvrzují i studie prováděné u vysokoškoláků. Ti, kteří si na přednáškách dělají ruční poznámky, si po 3 dnech z přednášky pamatují mnohem víc než ti, kteří si zápisky datlují do počítače nebo tabletu.

Svou roli tu samozřejmě hraje i naše koncentrace. Bílý list ve Wordu vám jakoukoli chybu nejen odpustí, ale většinou i opraví. A vy se vůbec nemusíte starat o to, co píšete. Když se to nepovede, jednoduše podržíte „back space“. Opravit chybu na klasickém papíře už tak snadné není. A právě to nás nutí se na psaní více koncentrovat. A to ani nemluvíme o tom, jak snadné je si z Wordu „odskočit“ na kukačku třeba na Facebook 😉.

Ostatně, velmi podobné je to i se čtením. To, co čteme v papírové podobě, si pamatujeme ve větším detailu a déle než to, co jsme četli online.


Když píšete rukou, máte větší snahu úkol dokončit. Naopak psaní na počítači prý vede k prokrastinaci.

Psaní na počítači nás obírá o kreativitu a představivost

Podle průzkumu, který si v roce 2014 zadal portál iDnes.cz, 5 procent z nás už rukou nepíše vůbec. Navíc platí, že rukou častěji píšou ženy a „starší a pokročilí“. Podíl ručních psavců také klesá s rostoucím vzděláním a vyšším příjmem. Což je škoda.

Psaní rukou totiž odbourává stavidla kreativity a představivosti. Jen si představte sebe – jak často třeba u pohlednice (mimochodem, kdy naposledy jste nějakou poslali?) přemýšlíte nad tím, zda se vám pečlivě vybrané slovo vejde na řádek. I taková drobnost zaměstná ty správné oblasti mozku.

Pokud pravidelně píšete ručně, má tahle – pro někoho staromilská činnost – dopad i na vaše vyjadřovací schopnosti. Samozřejmě dopad pozitivní 😊 Zatímco při psaní na klávesnici dopředu příliš nepromýšlíme, co napíšeme a následně řekneme, při psaní rukou je to přesně naopak. Předtím, než myšlenky přenesete na papír, si je vybrousíte v hlavě. A jejich vyjádření nahlas je jednodušší.

Pokud bez telefonu, tabletu (a zápisníku v něm) nedáte ani ránu, zkuste méně agresivní podobu „doby papírové“. Pište si do notesu nebo diáře základní poznámky, osnovy. A finální text můžete už zase sepsat na elektronický papír. Tenhle hybridní přístup zkrátka kombinuje výhody psaní rukou a psaní na počítači.

Pokud se necítíte na papírové zápisky, zkombinujte sešit s moderními technologiemi. Díky hybridnímu přístupu vytěžíte z obojího maximum.

Pozor, papír potřebuje řád

Mimochodem, pokud se rozhodnete pro papírový zápisník, dejte mu řád. Nikdy by se neměl proměnit ve změť poznámek, ve kterých se neorientujete ani vy sami. A naopak, pokud si najdete „svůj“ systém, bude pro vás papír mnohem přehlednější než vytuněná aplikace pro mobil.

Jeden z celosvětově nejpopulárnějších „systémů“ pro psaní poznámek je ten, se kterým přišel Ryden Carroll. Podle něj máte mít zápisník rozdělený na 4 části:
• Na takzvaný Index, který vás orientuje v celém notesu a slouží jako rozcestník pro další části.
• Na část, do které si vepisujete budoucí úkoly, pro které ale zatím nemáte časový plán. Jen zkrátka víte, že tam někde v budoucnu na vás čekají.
• Na část, do které si vepisujete úkoly na konkrétní měsíc.
• A na část, do které patří úkoly na každý jednotlivý den. Pokud si je sepíšete den předem, přirozeně si utřídíte priority na další den. A ten pocit, když můžete úkoly jeden po druhém škrtat!

A tip na závěr: Když se rozhodnete pro papírový zápisník, popřípadě diář, děláte první krok v boji s prokrastinací. Výzkumy totiž tvrdí, že to, co máme napsané na papíře, nedokážeme odsunout na později tak snadno jako to, co jsme si poznamenali do aplikace.