Do TOP desítky nominovaných v anketě Ředitel roku se probojovala také RNDr. Zdeňka Murasová, která již 12 let stojí v čele ZŠ a MŠ Tyršova ve Frenštátu pod Radhoštem. Přečtěte si, jak se vůbec ke své pozici dostala, co ji na ni nejvíc baví nebo např. co považuje za největší problémy českého školství.

Proč jste se rozhodla stát se pedagogem a proč následně ředitelkou školy?

Moje pedagogická dráha nebyla jednoznačná. Původně jsem se po gymnáziu hlásila na práva, ovšem díky politickým postojům rodičů (i přes úspěšné složení přijímacích zkoušek) jsem nebyla přijata. Vždy mě bavila matematika, takže po roce jsem vsadila na jistotu a vybrala si obor, který nepodléhá společenským vlivům – zvítězila kombinace matematika a chemie na přírodovědecké fakultě. Během studia jsem se pomalu sžívala s faktem, že ze mě jednou bude paní učitelka.

Od mládí jsem měla dobrou výřečnost a organizační schopnosti, které jsem využila při vedení mládežnických klubů nebo studijní skupiny. Nevadila mi ani administrativa a zpracovávání dokumentů, ráda jsem nahlédla pod pokličku řízení školy prací ve školské radě. Když byl na mé kmenové škole vypsán při odchodu mého předchůdce do důchodu konkurs na ředitele, zkusila jsem to. Navíc jsem cítila silnou podporu svých kolegů.

Na co jste na vaší škole nejvíce pyšná?

Při nástupu do funkce ředitele jsem si už u konkursu dala závazek zajistit škole školního psychologa. To se mi podařilo, tato pracovní pozice je nedílnou součástí pedagogického sboru již 9 let a vysoce oceňována všemi kolegy. Jsem pyšná na celé naše školní poradenské pracoviště, které kromě výchovného poradce, preventisty, školního psychologa čítá také koordinátora podpory nadání, školního speciálního pedagoga a koordinátora asistentů pedagoga.

Mám radost také z viditelné proměny školy za posledních 13 let, kdy došlo ke kompletní rekonstrukci elektroinstalace v budově, výměny oken za plastová, rekonstrukci topného systému v budově, zateplení budovy s nátěrem fasády, rekonstrukci odborných učeben a naposledy ke kompletní rekonstrukci a rozšíření školních šaten.

Jaký problém v současném českém školství považujete za nejvážnější a jak by jej bylo podle vás možné řešit?

V posledních letech pozoruji, jak se rozevírají nůžky mezi možnostmi přístupu ke vzdělání u jednotlivých skupin dětí. Školní úspěšnost dítěte ovlivňuje již od prvních let života rodina a jeho okolí. Pokud motivace ke vzdělání a podpora rodiny chybí, dítě je hned na počátku značně znevýhodněno a škola svými možnostmi tento handicap zmírní jen částečně. Řešení vidím v intenzivní pravidelné práci s rodinou v rámci např. vhodné neziskové organizace či složky sociálních služeb.

Další nebezpečí spatřuji v narůstající administrativě a množství agendy, kterou musí učitelé rok od roku zvládat. Jsou neúměrně zahlceni povinnostmi, které je časově odvádějí od toho základního – věnovat čas žákům, přípravě na výuku, sebevzdělávání a seberozvoji.

Jak vypadá online výuka u vás ve škole? 

Základním nástrojem online výuky je u nás ve škole školní informační systém Bakaláři. Ten slouží k zadávání a kontrole domácích úkolů, sdílení dokumentů, komunikaci s žáky a rodiči. Od září jsme začali využívat pro všechny ročníky jednotnou platformu pro videokonference, modul MS Teams. Starší žáci využívají v MS Office 365 také další moduly např. Outlook, OneNote nebo Forms. Již na jaře se nám k procvičování a ověřování zpětné vazby osvědčily online testy v programu Alfbook, proto jsme nyní na podzim zakoupili na rok rozšířenou licenci tohoto programu, která umožňuje vytváření testů vlastních. 

Co se týká samotné výuky, žáci mají ve stálém rozvrhu stanoveny hodiny na videokonference (především hlavních předmětů), část hodin je vyučována asynchronně zasíláním úkolů a jejich zpětnou kontrolou. Několika žákům škola zapůjčila pro distanční vzdělávání školní notebooky, část žáků nemající možnost tisku si chodí do vestibulu školy pro tištěné materiály.  

Co vás jako ředitelku školy nejvíc štve?

V posledních dnech, týdnech, měsících jsou to určitě stále se měnící vládní a ministerská opatření, která s sebou přinášejí neustále nově vydávané pokyny pro zaměstnance, žáky, rodiče. Ne vždy je snadné doporučení ministerstva dodržet, ne vždy se setkávají s pochopením rodičů. Je to náročné na organizaci, personální i provozní možnosti. A k tomu neustále pružně komunikovat, vysvětlovat, komunikovat.

Na druhou stranu chápu, že moc možností jak vyjít vstříc hygienickým požadavkům není.

Co vám dělá ve vaší práci největší radost?

Často to jsou drobnosti – ocenění práce od kolegy, spokojenost rodičů s prací učitele, návštěva bývalých žáků, kteří si přijdou popovídat a rádi zavzpomínají na své školní začátky. Potom si člověk, i přes menší zádrhele, řekne, že jeho práce má smysl.