Lucie Štěrbová /

Máte se učit na zkoušku nebo třeba připravit prezentaci. Jenže… do téhle důležité práce se vám vůbec nechce. A tak se pustíte do mytí nádobí, vytřídíte skříň a navrch umyjete okna. Výsledek? Zvládnutá práce vás netěší, na hrudníku vám leží balvan a hladina stresu stoupá. Moc dobře totiž víte, že všechny tyhle činnosti byly kontraproduktivní a v danou chvíli úplně zbytečné. A že z opravdové práce neubylo nic. „Gratulujeme“, právě jste prokrastinovali.

Prokrastinace, jinak odkládání úkolů, ze kterého pak máme nepříjemné pocity, se čas od času týká každého z nás. Problém nastává v okamžiku, kdy se tohle lenošení a žití podle hesla „co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a zítra máš volno“ stane chorobným. A vám se nedaří dokončit ani vcelku běžné úkony.

Konec prokrastinace byl začátkem zájmu o ni

Obrovským fenoménem se prokrastinace stala v roce 2013 – po vydání knížky Konec prokrastinace od Petra Ludwiga. Nicméně ve světě se o tomto fenoménu mluví už od 70. let 20. století a už v roce 2010 vznikla pod Centrem adiktologie psychiatrické kliniky 1. LF poradna, ve které se odborníci snaží pomoci především vysokoškolákům.

Proč jim? Protože právě mladí lidé okolo 20 let se s prokrastinací potýkají úplně nejvíc. Důvod je prostý: Právě v tomto věku a na vysoké škole si vůbec poprvé plánují vlastní kapacity sami, bez pomoci učitele. Sami si volí předměty, přednášky, cvičení, určují, kdy půjdou na zkoušky a k tomu všemu zažívají velkou volnost.

Podívejte se na 5 tipů, jak zvýšit svojí produktivitu!

Nejtěžší je začít. Zvlášť pokud je vaše pracovní místo neuklizené. Pak mnohem snáz sklouznete k prokrastinování. Naplánujte si jeho úklid ještě PŘED začátkem učení.

Každý třetí vysokoškolák úkoly odkládá a odkládá a odkládá…

Vlastně není divu, že podle průzkumu University Karlovy z roku 2011 zhruba třetina vysokoškoláků trpí prokrastinací. A část kvůli této „nemoci moderní doby“ (mimochodem, velmi často spojované i se závislostí na internetu) studia ani nedokončí. 95 % všech lidí trpících prokrastinací si nicméně přeje s tímto problémem zatočit.

To, zda patříte mezi ty, kteří mají s prokrastinací už vážné problémy, si můžete otestovat. A to díky dotazníku, Layově škále prokrastinace pro studenty, která obsahuje 20 otázek (pokud se do vyplňování pouštíte právě teď namísto učení na státnice, o vašem výsledku už je celkem jasno ?). Vyplnit si ji můžete na stránkách Adiktologické poradny.

Pomůže uklizený pracovní stůl i kouskování

S „léčbou“ prokrastinace vám můžou pomoci odborníci, velký kus práce sami se sebou ale dokážeme i samostatně. Většina technik není nijak složitých na realizaci, důležitá je jen vlastní vůle.

• Základem v boji s prokrastinací je perfektně uspořádané a nerušivé pracovní prostředí. Proto si před startem (nikoli namísto!) důležité činnosti, ukliďte pracovní kout, odstraňte všechny rušivé elementy a ideálně si ještě na viditelné místo vylepte termíny a jednotlivé úkoly
Realisticky si naplánujte jednotlivé úkoly. Realisticky ve smyslu časových dotací. Papír snese vše, vaše duševní zdraví nikoli. Máte-li 8hodinovou pracovní dobu, naplánujte si úkoly jen na její polovinu. Tu druhou totiž „spolknou“ činnosti, se kterými člověk nemůže dopředu počítat.
Vyzkoušejte techniku Bits&Pieces – Petr Ludwig ve své knížce mluví o porcování slona a má na mysli to stejné. (Časově) náročný úkol si rozdělte na několik menších a kratších. Rozepište si je na seznam a odškrtávejte. Už samotné odškrtávání prý na většinu lidí funguje jako doping. A za odškrtnutí více bodů se můžete i odměnit. Třeba trochu delší přestávkou.
• Pokud je vaším problémem nesoustředěnost a roztěkanost, vypněte vše, co by vás mohlo rušit (ano, i FB notifikace) a naordinujte si intenzívní pěti-, deseti-, později klidně i patnáctiminutovky. Na papír před sebe si napište, do kdy se musíte věnovat výhradně jen úkolům. A tenhle čas dodržte!

Pokud právě teď ležíte v knížkách a prokrastinujete naplno, máme pro vás 3×3 rady, jak se neučit, ale naučit.
Nejčastěji podle výzkumů odkládáme to, co nás nebaví, z čeho máme obavu, a to, u čeho už dopředu počítáme, že nám to přinese jen obtíže. Dobrou zprávou ale je, že s prokrastinací nejvíce bojujeme především na startu něčeho nového – pokud se nám podaří ponořit se poprvé do problému – podruhé, potřetí… už nám to obvykle potíže nečiní. Zkrátka: S chutí do toho, půl je hotovo!

A kdyby se vám ani po přečtení tohoto článku nechtělo do učení, mrkněte třeba na disertačku Romana Gabrhelíka, která se věnuje právě prokrastinaci u vysokoškoláků.